»
Žraloci – ostrouni – ostrounovití

Ostroun obecný (Squalusacanthias, Piggha, Dornhai)

Když se vysloví název „žralok“, většině lidí se vybaví ryba, která napadá a žere poklidně se koupající spoluobčany. Tyto představy jsou ovšem velmi vzdáleny skutečnosti. Pro člověka je nebezpečných jen několik málo druhů a i ty na něj zaútočí pouze ve zcela výjimečných případech. Přitom v Norsku se můžeme cítit zcela bezpečně; žádný druh žraloka v severní části Atlantiku člověka nenapadá. Všechny druhy žraloků jsou z hlediska sportovního rybolovu bezesporu nesmírně atraktivní, ovšem pro naši potřebu vystačíme toliko s ostrounem obecným. Jeho větší příbuzní do fjordů vplouvají jen výjimečně a z našich malých plavidel je stěží můžeme ulovit.

Ostroun z blízka

Jako všichni žraloci má ostroun protáhlé, směrem k ocasu se zužující tělo s ploskou hlavou a příčnými ústy na břišní straně (obr. č. 7). Čelisti jsou opatřeny ostrými dlouhými zuby. Před prsní ploutví má pět malých žeberních štěrbin. Na hřbetě se nacházejí dvě hřbetní ploutve, z nichž přední je větší než zadní. Obě jsou opatřeny jedním mohutným trnem, na nějž při vylovení ostrouna musíme být opatrní, neboť jeho škrábnutí může způsobit hnisavý zánět. Ocasní ploutev má typický „žraločí“ tvar s velkým horním lalokem, ocasní násadec má dlouhý kýl. Řitní ploutev chybí. Ostroun má šedý nebo hnědavý hřbet, světlejší boky a bělavé břicho. Na hřbetě a na bocích se nacházejí nepravidelné bílé skvrny, které však u starších jedinců mizí.

Ostroun dorůstá délky až 1 m, výjimečně 120 cm. Jeho maximální hmotnost dosahuje 10 kg, při věku přes 20 let.

Ostrouni jsou hojní po celém pobřeží Norska. V chladných obdobích roku se zdržují dále od pobřeží a do fjordů se stahují až po jarním oteplení vody, kdy tato dosahuje teploty 6 – 15 stupňů Celsia. Jde o živorodou rybu. Samice mívá 4 – 8 potomků, kteří se vyvíjejí v těle matky 18 – 22 měsíců.

Ostroun obecný se vyskytuje vždy ve velikých hejnech čítajících několik tisíc jedinců, která podnikají každodenně dlouhé výpravy za potravou. Pohybuje se většinou u dna, a to v mělkých vodách, ale i v hloubkách až 400 m. rozhodující je vždy výskyt potravy. Za hejny malých ryb se ostroun často „zvedne“ až k hladině, zejména v nočních hodinách - i proto je mořský rybolov v noci tak atraktivní. Ačkoliv žere veškerou dostupnou potravu, převládající složkou jsou ryby, hlavně sledi a tresky tmavé.

Ostrouna ulovíme nejčastěji náhodně při pilkrování. Méně časté jsou již jeho úlovky na vláčenou nástrahu, ať již umělou či živou (cáry rybího masa nebo píseční červi jsou pro ostrouna znamenitou pochoutkou), neboť nám svými ostrými zuby obvykle ustřihne vlasec. Velmi dobrým způsobem lovu je vláčení umělé nástrahy za pomalu jedoucím člunem. S ohledem na výše uvedené doporučujeme naši nástrahu (wobler) upevnit na návazec z ocelového lanka.

Co dál lze chytat při mořském rybolovu