»
Ostnoploutví – pyskounovití

Pyskoun skvrnitý (Labrusbergylta, Berggylte, Lippfisch)

I Norsko má své exotické ryby, hrající všemi barvami. Jsou to pyskouni. Jejich úlovek při mořském rybolovu vždy potěší, i když jejich maso nedosahuje takové kvality, jak maso většiny jiných druhů ryb studeného severního moře.

Pyskoun skvrnitý má silné tělo, které svou skladbou připomíná našeho okouna. Velká hlava s dlouhým rypcem je zakončena  masitými rty, které daly rybám této čeledi jméno. Má jednu dlouhou nepřerušovanou hřbetní ploutev s mnoha tvrdými paprsky. Zbarven je velmi variabilně – podle prostředí. Základní barva je většinou zelenavá nebo hnědavá, často i načervenalá. Šupiny jsou rámované a na každé šupince bývá skvrna.

Úlovky pyskouna skvrnitého se pohybují zhruba do hmotnosti 1 kg. Vzácně může dorůst délky až 60 cm a hmotnosti přes 3 kg.

Jak vyzrát na pyskouna

Pyskoun skvrnitý je hojný po celém pobřeží Norska. Tře se od května do června, přičemž samec staví hnízdo, do nějž samička klade jikry. Lovíme ho tedy převážně v létě až do prvního výrazného poklesu teplot, na nějž jsou pyskouni značně citliví.

Tato krásná ryba se většinou zdržuje u samotného pobřeží v hloubce 5 – 20 m. má ráda členité skalnaté dno a zejména pak husté porosty řas, v nichž se schovává před nebezpečím a také nachází potravu – drobné korýše a měkkýše. Jde o rybu samotářskou, vyvíjející potravní aktivitu zejména ve dne.

Pyskouna skvrnitého lovíme převážně na přívlač, kdy drobný twister nebo menší třpytku vedeme těsně podél skal nebo nad koberci řas. Na své si mohou přijít při vhodném počasí i milovníci muškaření.

Z dalších druhů pyskounů je vhodné vyzdvihnout snad jen pyskouna růžového. Na rozdíl od svého předchůdce mají samec a samice zcela rozdílné zbarvení. Sameček bývá modročerný s výrazným podélným pruhováním, samička je načervenalá s 2 – 3 tmavými fleky na zádech. Pyskoun růžový dosahuje podstatně menší velikosti než pyskoun skvrnitý – maximálně 35 cm.

Co dál lze chytat při mořském rybolovu

 

OTE1ZTl