»
Ostnoploutví – makrelovití

Makrela obecná (Scomberscombrus, Makrell, Makrele)

Makrelu u nás zná i každé malé dítě. Pro své mimořádně aromatické a chutné maso se stala vyhledávaným komerčním artiklem. Jako ryba však není zanedbatelná ani ze sportovního hlediska.

Domníváme se, že podrobný popis makrely není nutný. Její tělo má vřetenovitý tvar se špičatou ozubenou tlamou (obr. č. 10) makrela má dvě hřbetní ploutve, přičemž za druhou z nich a za ploutví řitní se nachází pět přídavných ploutviček. Ryba postrádá plynový měchýř. Hřbet makrely je duhově zelený nebo modrý s nepravidelnými tmavými příčnými pruhy, boky a břicho jsou stříbrně bílé.

Makrela nedorůstá závratných velikostí. Za kapitální lze považovat jedince o délce přes 50 cm a hmotnosti přes 2 kg.

Také makrelu můžeme nalézt po celém pobřeží Norska krom nejsevernější části. Žije v obrovských hejnech při povrchu. Na zimu se makrely stěhují na specifická stanoviště v oceánu, kde přezimují u dna a nepřijímají potravu. Jakmile se voda na jaře začne oteplovat, hejna makrel vyplouvají k povrchu a ryby začínají pomalu žrát zooplankton a malé živočichy. V dubnu a květnu se makrely vydávají na cestu k pobřeží. Jejich tření probíhá od května do června v povrchových vrstvách moře. Teprve po tření začínají makrely intenzívně žrát a zaměřují se především na lov malých ryb – sleďů, šprotů a smačků. Pro nás je důležité vědět, že ve fjordech se makrely objeví až někdy v průběhu měsíce července a můžeme je úspěšně lovit až do září, kdy zase pobřežní vody opouštějí.

Makrely lovíme pod hladinou na přívlač či muškařením. Používá se výhradně nástraha umělá. Může to být malý twister nebo rotační třpytka, ovšem nejúčinnější jsou bezesporu makrelí mouchy (barevná peříčka na háčku), které umístíme na návazcích na konec udice v počtu 3 – 5 (pater-noster.)

Jak lovit markely na moři

Zajímavou vlastností makrel je výskyt ryb přibližně stejné velikosti v jednom hejnu. Nejdůležitější je vždy makrelí hejno najít. Někdy ho spatříme už na dálku třpytivým rejem rybích těl, většinou si však musíme pomoci jinak. Norští rybáři to činí tak, že za pomalu jedoucím člunem vláčí makrelí pater-noster se zátěží 100 – 200 g, a to ve vzdálenosti 30 – 50 m za lodí. Jakmile se dostaví záběry, je nutné zastavit a vhodit do vody i druhou udici s nástrahami. Teprve pak vytáhneme svůj úlovek, přičemž zatím hejno makrel útočí na nástrahy druhé udice. Dříve, než vytáhneme úlovek na druhé udici, musíme zase nahodit prut první. Je to stará zkušenost norských rybářů. Pokud jsou ve vodě pod lodí nástrahy nebo alespoň zmítající se ryby na udici, hejno makrel zde zůstává. Jestliže vyjmeme všechny udice z vody, hejno většinou odplave dříve, než naši nástrahu opět nahodíme. Jakmile narazíme na hejno makrel, záběry přicházejí okamžitě. Záleží jen na naší šikovnosti, kolik kusů se nám podaří ulovit, než nalezené hejno zmizí a my musíme hledat další.

Co dál lze chytat při mořském rybolovu

 

NTIzMWJhM