»
Holobřiší – mořští úhoři

Úhoř mořský (Congerconger, Haval, Meeraal)

Mořský úhoř je velkým bratrem našeho úhoře říčního. Kvalitou svého masa však zůstává za svým sladkovodním příbuzným.

Rozeznat mořského úhoře od úhoře říčního je celkem snadné. Hřbetní ploutev úhoře mořského se zvedá kousek za hlavou v úrovni konečků ploutví prsních, zatímco hřbetní ploutev úhoře říčního začíná daleko vzadu. Horní čelist mořského úhoře přesahuje dolní a ústa mají daleko zřetelnější ozubení.

Charakteristiky úhoře mořského

Růstové schopnosti úhoře mořského jsou až neuvěřitelné. V Anglii byla u čtyřleté jikernačky zaznamenána hmotnost 31,3 kg a u pět a půl leté dokonce 40,8 kg. V roce 1972 byla do vlečných sítí u Dánska ulovena ryba o hmotnosti 99,8 kg. Anglický rekord úhoře mořského uloveného sportovním způsobem činí 49,6 kg. Délka takových kusů se pohybuje hodně přes 3 m. Mlíčáci těchto rozměrů ovšem nedosahují, maximální hmotnost může činit „jen“ kolem 20 kg.

Na úhoře mořského můžeme narazit pouze v jižní části Norska po Trondheimský fjord. Obdobně, jak úhoři sladkovodní putují matečné ryby k výtěru do obrovských hloubek Sargasového moře (je možné, že výtěrových oblastí je více) a dospělí jedinci po výtěru hynou. Plodnost úhoře mořského je fantastická – samice produkuje až 15 miliónů jiker.

Úhoř se zdržuje v úkrytech v hloubce do 100 m. Žere výlučně v noci, kdy ze svých děr vyplouvá za potravou. Je velmi žravý – loví hlavně ryby, ale vyhledává i korýše, měkkýše, hlavonožce a červy.

Úhoře mořského můžeme ulovit jen v teplém ročním období – od konce června do září. Nejlepší místa jsou u zpracoven ryb, kde se úhoři sjíždějí na rybí odpad. Vynikající lovná místa jsou nad potopenými vraky, ale ta stěží objevíme. Úhoře málokdy můžeme chytit na pohybující se nástrahu. Proto připadá v úvahu jedině mořský rybolov na položenou v noci, přičemž není nutné nahazovat daleko od břehu. Můžeme použít jakoukoliv nástrahu živočišného původu.

Co dál lze chytat při mořském rybolovu

 

MTkxMD