»
Bezostní – lososovití

Losos obecný (Salmosalar, Laks, Lachs)

Lov lososa obecného je považován za vrchol sladkovodního rybaření. Přitom ovšem tato ušlechtilá ryba žije celý svůj život v moři a do řek, kde je lovena sportovním způsobem, vplouvá pouze za účelem rozmnožování.

Tvar těla lososa obecného snad není třeba podrobněji popisovat; je obdobný jak u našeho pstruha obecného. Zbarvení bývá stříbřité s černými nepravidelnými tečkami. Lososa obecného můžeme zaměnit s větším jedincem pstruha obecného mořského – liší se od něj užší částí posledního dílu ocasu a mírně vykrojenou ocasní ploutví.

Samci lososa obecného dorůstají délky až 150 cm a hmotnosti 36 kg, samice „jen“ délky 120 cm a hmotnosti 20 kg.

Vlastnosti, chování a lov lososa na moři

Životní cyklus atlantského lososa je velmi zajímavý a byl by tématem pro samostatnou publikaci. Pro naše účely shrneme jen základní – nejpodstatnější skutečnosti. Losos klade jikry do řek, kde se také vykulí plůdek. Mladé ryby v určité fázi svého vývoje táhnou do moře, aby zde strávily podstatnou část svého života. V moři žije losos dravým způsobem a živí se hlavně drobnými rybami a korýši. Jakmile pohlavně dospěje, podniká daleké, až několik tisíc kilometrů dlouhé, cesty na svá trdliště. Denně uplave 50 – 100 km. Losos se vždy vrací do řeky, kde se vylíhnul. Tak vytváří každá řeka své specifické populace. Třecí tah z moře začíná v květnu a vlastní tření probíhá ve sladké vodě od června až do podzimu. V době tření získává samec načervenalé zbarvení a spodní čelist se mu protahuje v typický „hák“. Na rozdíl od tichomořských druhů se atlantský losos za život vytírá několikrát. Od započetí své svatební cesty až do vytření losos nepřijímá potravu a žije pouze ze svých energetických zásob. Přesto ho lze ulovit na udici, kdy zabere na naši nástrahu. Vysvětlením této záhady se zabývají celé generace sportovních rybářů. Teorie jsou tři: agresivita vůči nepřátelům, kteří mohou požírat jikry na trdlištích, instinkt – útočný reflex, jenž dravce vyprovokuje i v období „půstu“ a zvědavost. Názory jsou různé, zřejmě se však všechny tři varianty mořského rybolovu prolínají.

Krom pravých „divokých“ původních norských lososů můžeme narazit (a téměř určitě narazíme) na lososy konzumní. Plůdek těchto ryb je získáván v líhních umělým výtěrem. Malí lososi jsou pak chováni v plovoucích sádkách v moři, kde jsou intenzivně vyživováni umělými krmivy až do dosažení konzumní hmotnosti. I přes dokonalou konstrukci sádek dochází k častým únikům chovaných ryb. Tito lososi nemají původní instinkty – nenarodili se v žádné řece a nemají se kam vracet. Žijí v pobřežních vodách a mohou se stát náhodným úlovkem sportovních rybářů. Pokud ulovíme u pobřeží značně vzdáleného od ústí nějaké řeky lososa, zřejmě to bude právě ona „nová rasa“ – konzumní ryba.

Závěrečné shrnutí je jedno: lososa můžeme ve fjordech při mořském rybolovu ulovit zcela náhodně, a to na mělčinách nebo v povrchových vrstvách moře na přívlač, muškařením nebo na přirozenou nástrahu.

Pstruh obecný – mořský (Salmotrutta, Sjöörret, ForelleMeer)

Pstruh mořský je pouze migrující forma nám známého pstruha obecného.

Pstruh mořský se svým tvarem těla i zbarvením velice podobá lososovi. Rozlišovací znaky zopakujeme – pstruh mořský má podstatně silnější kořen ocasu a jeho ocasní ploutev je rovně „uťatá“.

Migrující pstruh obecný může dosáhnout hmotnosti i přes 15 kg a délky do 1 m. do moří odplouvají ryby od věku dvou let. Podobně jako losos se pstruh mořský do řek vrací až v období rozmnožování. Zatímco losos táhne tisíce kilometrů do širého oceánu, pstruh mořský zůstává celý život ve fjordech, zpravidla nedaleko ústí řek. Další rozdíl spočívá v tom, že zatímco losos při své svatební cestě potravu nepřijímá, pstruh mořský ji naopak čile shání. Proto teoreticky můžeme pstruha mořského ulovit v průběhu celé rybářské sezóny.

Migrující forma pstruha obecného se po dobu svého pobytu v moři živí převážně rybami a korýši. Pstruha můžeme v moři ulovit stejnými způsoby lovu jak lososa.

Pokud by se někomu naše pojednání o základních druzích ryb, které můžeme v norských fjordech ulovit, zdálo příliš podrobné, nechť si z něj vybere pouze údaje, jež považuje za potřebné. Podle našeho názoru je tato kapitola obzvláště důležitá; sami si vzpomínáme, jak jsme při našich prvních návštěvách Norska tápali a vehementně se pídili po informacích, které by nám mohli naše úlovky přiblížit. Domníváme se, že o mořských rybách by se dalo napsat ještě mnoho a mnoho zajímavého. Nezmínili jsme se například o drobné rybce nazývané česky smaček holý, která není sice rybou lovnou, avšak jejíž přítomnost na hladině vždy signalizuje možnost úlovku velkých dravců. Nehovořili jsme o zajímavých „pichlavých“ rybách – štítnících, ani o velikých vrankách – pulcích. A vůbec už jsme se nezabývali obrovitými žraloky, impozantním měsíčníkem či exotickým nahobřichem, které ve fjordech ulovit nemůžeme. Kdo chce získat patřičné informace i o těchto druzích ryb, musí si obstarat atlas mořských druhů.

Co dál lze chytat při mořském rybolovu